Prosinec 2009

KAŽDÝMU HRABE... O VÁNOCÍCH

23. prosince 2009 v 12:11 | LizzE
Stydím se a červenám, když koukám, jak to tady stojí, jak na to kašlu. Nějak jsem za poslední dobu neměla energii psát. Neustále jsem někde lítala, a když jsem se dostala domů, většinou jsem se jen rozplácla s mamkou na gauč a tam pokojně usla.

Ono se možná ani nestalo nic tak úžasnýho, o čem bych měla psát.

Někdy v průběhu minulého týdne jsem konečně dokoupila dárky a taky je zabalila, takže to už mám vyřešené :) Aby ne, den před Vánoci :-D

V sobotu byla menší párty. Opět u Máry, řekněme třeba oslava Vánoc. U nich doma, u bazénu (ano, mají krytý bazén, saunu, páru a výřivku). Přinesli jsme si tam s Janinou dvě vínka, já to nejluxusnější polosladký bílý. Bylo tak dobrý, že jsem ho ani s ničím nemíchala a více jak půl flašky jsem vypila já sama. Ona přinesla nějaký čevený vietnasmý hnus :-D To jse ředila půl na půl s kofolou :-D
Bylo to celkem fajn, až na moment, kdy jsem žárlila na Máru, jak se k s sobě tisknou s Jainou. Teda né tiskou, jen tak prostě kamarádsky. Máte pravdu, jdu z toho ven. Tenhle volný vztah mě ubíjí a neumožnuje mě to posunout se dál. KONČÍM S TÍM. Možná za nějakou delší dobu si spolu budeme moct zase užít, co já vím, ale to bude jen takoví to užitíčko bez pokračování, až já nebudu zamilovaná. Tedy, myslím si, že už to i zvětší části vyprchalo, ale víte, stále tam něco je :)
Koupat jsem se nechtěla, jenže nakonec jsme byly do bazénu hozeny v oblečení. Takže jsem tam poletovala ve spodním prádle. Nakonec jsem byla ráda, že jsem měla možnost bazén i saunu otestovat :) Akorát džíny se mi srazili na legíny xD Jo a moje bílé kalhotky se namočením stali průhlednými.. a ty hovada mi to řekli až druhý den!! :-D
Dál bych to nekomentovala :D Udělala jsem tam jednu blbost, který lituju, ale svádím to na vínko :P :-D

Měli jste v pondělí a úterý volno? My ne, obchodka nebude mít volno, i kdyby na ni mor přišel. Ale bylo to v pohodě. V pondělí jsem šla jen na 2 hodiny počítačů a pak mi zavolala mamča, že mám jít s bráchou na lyže. 6 let jsem nelyžovala a taky to podle toho vypadalo. Ještěže můj zlatý starší bráška měl se mnou trpělivost. Vše mi vysvětlil, neustále mě zvedal, chodil mi pro lyže, když zůstali někde nahoře a já sjela až dolů ze svahu, prostě v pohodě. I když se často serem, na tohle je fakt zlatej. Ke konci už mi to i celkem šlo xD Tak uvidíme, musím se to naučit do lyžáku :D
A včera jsme měli besídku. Hráli jsme takovou hru, na papír jsme měli napsat ke každýmu spolužákovi, co je nám na něm nejmilejší. To jsem zase vypadala před tou učitelkou, když to četla. U mě se totiž objevilo nejenom veselá a kmarádská, ale taky kalička, pařmenka a ,,pořádá dobrý kalby" xD. Teď jsem za alkoholičku :-D... Po besídce jsme šli do kina na Coco Chanel. Zajímavej film :)

Jinak, jeden šíleně nepěkný klučina mi napsal dlouhý román o tom, že mě miluje. Můj bývalý (asi před rokem jsem s ním chodila)žádá o sex. A Michal mi naznačil, že by mu nevadilo být víc, než můj kámoš. HRABE VŠEM PŘED VÁNOCEMA?

Btw, vyhrál Chodúúr. Sláva. Trošku ho jeho rodinka v Tv ztrapnila, ale dobrý :D A NECHÁPU, proč ty holky buleli, když vypadl Šmajda :D Jasný, zpíval dobře, ale bulit kvůli někomu, koho neznám, jen hezky zpívá a má pěknou tvář? Museli jsme se tomu s mamkou smát :D

Tak já jen abyste věděli, že žiju. Mějte se a přeju vám Krásný Vánoce, hodně štěstí a dárečků :))

PROSTĚ BLONĎATÁ...

14. prosince 2009 v 22:04 | LizzE
Tenhle článek je trošku slátatina, trošku neuspořádaná výlevna mých pocitů a záznamů s poledních dnů :) Jsem prostě trošku zmatená...
Nuže, v sobotu nakonec žádná pařba u kamaráda Michala nebyla. Ovšem byla v pátek, jenže né u Michala, ale opět u mého ex Máry. Po tréninku, kolem osmé, mi zavolal David (ten snědý chlapec blá blá prostě jeden Máruv kámoš), že jsou spolu domluvení, ať přijdu na tu kalbu. Vděla jsem, že Mařen něco chystrá, ale i když všem říkal, že tam jdu, mě nepozval, tak jsem s tim ani nijak extra nepočítala. Byla jsem sice po tréninku - spocená a unavená, ale pozvání jsem neodmítla.
David ze Zdéňou pro mě tedy přijeli doměsta, par doraril i Mára a šli jsme společně koupit nějakej chlast do Tesca a nasytit své žaludky do KFC. A kolem deváté už jsem jeli tramvajkou k Márovu honosnému sídlu, kde na nás v garáži čekal Ondra s Krisem, již značně v náladě. Vyšli jsme miliardu schodů až do Márova pokoje a cestou zdravili jaho maminku povalující se u obří plazmovky na koženém gauči, jež nás zaúkolovala vyvenčením psa. Kluci si tedy odložili a šli venčit, já jsem si zatím sjednala očistu, a tak jsem zabrala koupelnu a dopřála si příjemnou spršku. Ropzhodně jsem tam nechtěla bát za prase neumyté po tréninku :D
Když byl pejsek vyčůraný a já čistá, začla pařba.

Celý večer jsem trávila v Davidově náručí. Pár polibků, nějaké to mazlení. Porušila jsem tu svojí přísahu, že s ním nikdy nic mít nebudu, jelikož je zadaný. Možná si pamatujete, jak jsem tu o tom vášnivě psala.
Pilo se vínko, blblo se a o zábavu nebylo nouze, jak je již zvykem.
Kolem jedné už byly všichni slušně na sráč. Máru jsem tak nalitýho teda ještě nezažila :D Jel hrozný pecky a vedli jsme spolu vážné konverzace. Takové ty opilecké vážnosti, jistě to každý zná :D. V jednu chvíli jsem seděla na gauči, levou rukou svírala Davidovi ruku a tou pravou zas Márovi. Seděli jsme vedle sebe na gauči a já chtěla býs s nima oběma.

Usli jsme až někde kolem třetí. Já s Davidem na gauči, Ondra na posteli, a Kris s Márou na zemi.
Kolem pátý mě najednou něco vzbudilo, byl to Mára, držel mi nos a já nemohla dýchat :D. On byl stále slušně pod vlivem, jel hrozný pecky. Musela jsem se mu smát. Pak mi začal posílat smsky. Něco ve smyslu: ach jo, ty to dneska vlastně máš?? (protože když něco zkoušel, tak jsem ho zadržela) :D. Debílek :D Neodepisovala jsem, jen jsem se mu musela hrozně smát, chodit nemohl, mluvit skoro taky ne :D

David odjel asi v 7 ráno a tak se Mára nanominoval ke mě na gauč. Přiznávám, že jsem byla šťastná, moc. Líbali jsme se, objímali... no... sex nebyl, že ano, na červenou se nejezdí :D, ale... No nic, však vám je to jisto jistě jasný.
Jo, je to tak! Volnej vztah. Přesně to, co jsem nikdy nechtěla, co mi nedovolí jít dál.
Mimchoodem, včera se David s tou jeho rozešel. Kvůli mě. Uháněl mě... A já ho odmítala, byla jsem na něj hnusná, až se rozhodl, že to zkusí opět s tou jeho bejvelkou, po tom, co jsem mu jasně naznačila, já si chci užívat.. s Markem. A teď toho kurva lituju. PROČ jsem ho odmítala a nedala mu alespoň šanci? Třeba bych díky němu na Máru zapoměla, vždyť David není tak špatnej a ráda ho mám, ale... já jsem prostě blbá :( A Mám to.. už budu sama... Navždy :( Teď nevím, co mám dělat... Ve středu jde za tou svojí, slepit ten vztah :( Zkazila jsem si to sama svojí blbostí... kdybych vás poslechla už tehdy a odpoutala se od Mařena, ach jo :(

No nic... V sobotu jsem spala, zas neudělala nic do školy :-D...
Neděli jsem strávila v Drážďanech. Kromě dvou klobás, svařáku a nutellovýho zmrzlinovýho poháru jsem si tam NIC nekoupila. Bylo tam toho na těch trzích a v obchodních centrech tak moc, že to nešlo si vybrat :-D A to jsem se těšila, jak tam nakoupím dárky.
Pak, po návratu, jsem se domluvila s Michalem a Krisem (jsou to bratranci), že půjdeme do kina. ZOBIELAND. Hrozná kravina, ale byla to fakt sranda :D Odreágování...

A dneska jsem zase nešla do školy! Chrápala jsem až do desíti, pak šla s Michalem pro mou lítačku a odpoledne jsme jeli do nákupáku vybrat dárek pro mou kámošku. Po nekonenčných dvou hodinách jsem Klárce vybrala úžasný stříbrný řetízek se srdíčkem. Aby měla vzpomínku na mě vždy u sebe :)) Jsem s tím moc spokojená :)

To je zas článek jak hovado :D Končím.. papa :)

ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

11. prosince 2009 v 16:26 | LizzE
Sedím tu nadláblá nejlepším skořicovým trdelníkem z truhů, s hrnem čaje s pomerančovo-rumovou příchutí, po pokoji se mi rozlíná skořicová vůně a poslouchám Last Christmas od Wham. Vánoce se nezadržetelně blíží. Až mne děstí, že nemám ještě ani jeden jediný dáreček.

Středa byla ve znamení lítání po úřadech... zařizovala jsem novou občanku a lítačku na MHD. Kamarád Michal se nabídl, že půjde se mnou, ale musela jsem odmítnout - je to dost nuda v tomhle počasí lítat po městě, a tak jsem se rozhodla přežít to sama a zároveň si tak odpykat svůj trest. Po tomhle už peněženku nikdy neztratím :)

Ve čtvrtek jsem si za odměnu napsala omluvenku na bazén (no dobře, bylo to kvůli krámům, což mimochodem znamená, že nejsem těhotnáá :D) jela se domů zkulturnit a ve tři jsme měla sraz s Davidem, Zdéňou a nějakým Tomášem a šli jsme společně do čajky. Opět jsem si dala ten čajíček zvláštní konzistence... Prostě mrdkovej čaj, bílej, slizkej ale výbornej! S kokosovou příchutí. Vodničku jsme měli višňovou, taky dobrůtka. Pak jsme se ještě s Davidem a Zdéňou stavili do hospody na jedno (já si dala své obvyklé frisco) a kolem půl šesté se naše cesty rzodělili :-D Každopádně fajn den.
Ten David, o něm jsem tu už jednou psala.. Onen snědý chlapec, s nímž to tak trochu ,,táhnem přes icq". No dobře, je to jen flirt, takový kyber flirt. On se líbí mě, já jemu, ale on má holku. Vím, že by jí nepodvedl, vím, že já bych taky asi nebyla ničeho schopná, tak spolu jen tak laškujeme. Ale je to minimálně můj hodně dobrý kamarád :)) .. ale mám smůlu, že? :D

Dneska písemčička z fyziky, další pětka, nějak mi to tam narůstá světelnou rychlostí, ty kule :D. I když pozor, matiku, kterou maximálně nechápu, jsem dnes spočítala celkem obstojně. Tedy doufám, cítím se na 4! A cokoli, co není za pět, je fajn! A měli jsme den MJ, či co, ale pustili nám tři jeho písničky. Víte, nám o velký hrajou v rozhlase... A dneska Black & White, Man In The Mirror a They Don't Care About Us... Jedny z mých nejoblíbenějších :)) Tak mi udělali radost :)
Po škole jsme šli s Ondrou, Dejwem a Nicole (spolužáci) pro mou lítačku, která již byla hotová, ale samozdřejmě už měli zavříno!! Tak jsme si skočili na již zmiňovaný trdelník a procházeli se městem až do tří.
Bohužel mi už nezbylo na jízdenku, a jelikož lítačku jsem neměla, musela jsem to risknout na černo. Vytipovala jsem si linku, která k nám jezdí a kterou nejezdí revizoři... A navíc jsem si říkala, že to už by byla KURVA smůla, nejdřív ztratit peněženku a pak být ještě chycena. V klidu si tedy usednu na své oblíbené místo, když v tom uslyším ,,Dobrý den, kontrola jízdenek". Docela ve mě hrklo, a začala jsem na ně rozjíždět své výmluvy, asi to moc nezabralo a chtěli občanku. Vytáhla jsem svůj zelený cár papíru, jež mám dočasně místo občanky, která bude hotová až za měsíc, a to mě zachránilo. Víte, je dobré mít maminku na policii. Jak si všimli toho příjmení, vytáhli mě z autobusu, zavolali mamině, vyřešili to a domů jsem jela autem a bez pokuty. Sláva a čest státním zaměstnancům! :-D Ale mám sakra štěstí, že to byly zrovna ti revizáci, co jí znají! :-D

A teď vzhůůru do vííííkendu :-D V sobotu kalbička, já si nedám pokoj! :-P

Mimochodem, koukáte někdo na Zoufalky? Já se včera u toho dílu normálně rozbrečela. Nevím, jestli je to tím, že mám ty krámy, ale spíš mě dojalo, jak tam Susane brečela kvůli rozchodu, jak jí ten týpek obravář utěšoval a říkal jí ta povzbudivá slova, která jí nakonec ještě více rozplakala. Jako bych to znala... Když jsem brečela kvůli němu, někdo mi řekl, že mi to za to nestojí, polichotil mi a do mých očí se navalilo ještě více slz.
A byl to dojemnej díl.. Tak nějak celkově :( :)

NEŠIKOVNÁ ZÁŠKOLAČKA

8. prosince 2009 v 18:08 | LizzE
Film Zoufalci, na kterém jsem byla v neděli s Nicole se mi moc líbil. Až tak reálnej. Ty totálně zpackaný životy, ty průsery v alkoholovém opojení. Úplně jsem viděla svou budoucnost. Popcorn opět zmizel už při reklamě na coca-colu.
Domů jsem ovšem přišla už velmi vyčerpaná, neschopná udělat jakýkoli úkol a tak když mi kamarád Michal nabídl, jestli nechci jet místo školy s ním do Německa, neváhala jsem. Tedy, přiznávám, že ze začátku jsem jen žertovala, ale nakonec jsem si řekla - proč ne? Mamině jsem nakukala, že jdeme se školou na exkurzi od devíti a šla s klidím pocitem spát.
Ráno jsme se s Michalem sešli v půl devátý na zastávce a jeli společně do města. Tam jsme si skočili na snídani do Mekáče, rozměnili 600 na eura a už si to šupajdili na vlakáč. Jeli jsme jen do Žitavy, což je od našeho bydliště vláčkem sotva hodinka.
Chtěli jsme udělat velký vánoční nákup, ale faktem prostě je, že v Žitavě vůbec nic není. Prošli jsme jí skrz na skrz asi 3x a stejně jsme nakonec skončili v německém Kauflandu, kde jsme oba koupili pro maminky vína a pro nás sladkosti a nějaký breezer, což je strašně dobrá, sladká limonáda s 5% alkoholu. Mňam.
Domů jsme se vrátili asi ve čtyři hodiny, naprosto vyčerpaní, ale zato moc spokojení. Byl to krásnej den a navíc mi zbylo ještě 15 eur a 600 k tomu, takže skvělý stav na pokračování v nákupech.

JENŽE jak se říká a jak říkám já furt - boží mlýny melou, a v tomhle případě kurva rychle. Po škole mě spolužáci Ondra a David přemluvili, ať s nima jedu do místního centra, protože si potřebovali koupit pár věcí. Jela jsem vlastně ráda. Myslela jsem si, že s sebou nemám žádné peníze, tak jsem se mrkla do peněženky a zjistila, že mám 60 kč a k tomu ještě těch 15 eur. Byla jsem ráda, že si nemusím k obědu kupovat rohlík, ale že si skočím na KCFčko... Před tím jsem si chtěla dojít na záchod, trošku se učesat a přepudrovat. V klidu jsem se zkrášlila a pokračovali jsme, když mi asi za 5 minut došlo, že jaksi nemám peněženku. Ano, já kráva jsem jí vyndala z té tašky, abych zamachrovala a už jsem jí neuklidila zpátky, ale položila na záchodě vedle umyvadel. Samozdřejmě tam už nebyla. Samozdřejmě jí nikdy neodnes na informace. A pochopitelně, že jsem tam měla ty peníze, občanku, měsíční předplaný MHDčka a spoustu vzpomínek (vstupenky do kfc, pár fotek,...). Děkuju bohu, že jsem si ráno vyndala alespoň těch 600, jinak bych byla pěkně v píči. Ale to jsem i teď... Musím si udělat všechno nový... a navíc se s dárkama vejít do těch šesti set, což je prostě NEMOŽNÉ! Chtěla jsem za těch patnáct eur nakoupit v Dážďanech dárky.. a já kráva je prostě ztratím... Kurva :(

CINKÁNÍ PIVA SVÁDÍ K HŘÍŠNÝM ČINŮM

6. prosince 2009 v 17:45 | LizzE
Víkend opět utekl jako voda, a já jsem tu pro vás s rekapitulací uplynulých tří dnů :P

V pátek škola jako zázrakem rychle utekla. Stihla jsem vyfásnout jen jednu pětku, z psaní všema deseti, a pak byl velmi nečekaný požádní poplach (měli jsme to už asi 14 dní napsané v rozvrhu), kdy nám ředitel suše oznámil, kudy a kdy máme opustit školu, my vyběhli ven a poslali nás domů. O hodinu dřív. Luxus. Využili jsme tedy volného času a šli jsme se cournout do města. Potom jsem šla ještě za babičkou, vybrat si něco k Vánocům, a pak už hurá domů - do postele.
Na večer jsem potom měla na výber ze dvou možností - buď že půjdu s dobrým kamarádem Michalem na pizzu, nebo se spolužákem a jeho kámošema pařit na chatu. Je to možná i překvapivý, v mém případě, ale rozhodla jsem se pro klidný večer strávený s kamarádem. Přijel pěkně s autem až k mému baráku, nabral mě a jeli jsme až do nějakého zapadákova na tu nejluxusnější pizzu, kofolu a kapučíno. Nejen že to za mě zaplatil, ale ještě jsme si užili jako vždy moc příjemný večer. O smích opět nebyla nouze. Hodně si rozumíme, na to, že je o nějaký ty 4 roky starší. Zase jsem pořešili naše protějšky (tedy bývalé), pak se ještě chvilku projeli a domů jsem dorazila až chvilku po půl jedenácté :)

V sobotu jsem se vykopala z postýlky až po dvanáctý, dospávala jsem vše, co jsem během školních dnů naspat nestihla.
Celé odpoledne jsem se tak nějak flákala po baráku a užívala si volna. A večer manší párty. U toho-už-né-mýho-stále-zmiňovanýho-ex-kluka Máry. Dali jsme si s Ondrou a Márovýchm bráchou Davidem sraz ve městě a skočili jsme do Tesca koupit piva. Jen málo plnej košík, těch našich 25 piv a 4 frisca (pro dámu:). Po nákupu jsme vyjeli s plnými batohy, igelitkami a kabelkou směrem k jejich neskromnému bydlišti, kde na nás už čekal kamarád Kristián. Doma jsme otevřeli pití, David mi skočil do jednoho z jejich vinných sklípků pro víno a bavili se. Hned za střízliva si kluci vymysleli ... (a teď si nevzpomenu, jak se tomu říká) ... pití tequilly z břichá. Mého :D Původně jsem do toho vůbec nechtěla jít, ale byla to i celkem prdel. Do pupíku mi nalili tequillu, do pusy dali pláteček pomeranče, vypili to a ukousli pomik. Sranda :D
A dostali jsme dobrou véču. Každý jsme vyfasovali po jednom párku a dva trojuhelníčky pizzy :)) Nadlábnutí a už lehce v náladě (tedy oni, já ne - po 1 friscu :D) jsme se postupně přesunuli nahodu, do Marcova pokoje, jelikož se co nevidět měli vracet rodiče a spoli s nimi právě i Mára. Byla jsem ráda, že ho vidím.
S jeho příchoděm se pití stupňovalo. Ondra exnul litr piva z květináče a Mára ten klopil jednoho lahváče za druhým. Já si tam cucala ty svá frisca a vínko. Kolem jedný jsme už začli být unavení, Ondru džbán položil a usnul, David se přesunul do svého pokoje a my tam zůstali s Márou a Krisem (to je TEN co mě chce) sami. Ani nevím už, jak se to semlelo, ale najednou Mára vstal, řekl Tak Kiki, my půjdem a už jsme byly někdě na půdě, na gauči. Ano, nedokázala jsem to, neudržela jsem se. Chtíč byl silnější než já! Kluky jsem tím možná trochu zklamala, sebe asi taky, ale... Ráno jsme to zopakovali! Ano, i za relativní střízlivosti.
K snídani jsme dostali nejlepší nuttelku a toasty. Nešetřila jsem a namazala si pořádnou vrstvu s uklidňující myšlenkou: no co, oni na to mají (a taky že ano).

Kristiánova mamka mě pak hodila domů a mě čekal nejhorší úkol dne - návštěva babičky. Došla jsem domů, převlíkla jsem si jen spodní prádlo, ani se nemyla, ani neodlíčila tu mejkap z večera a šla jsem rovnou tam. Babička nám nadšeně ukazovala fotky z Řecka. Jenže fotky z dovolené zajímají vždy jen toho, kdo tam byl, ...a tak jsem prostě usla.

A teď, stále neumytá, 24 hodin v jednom oblečení razím do kina s mojí nejdražší na Zoufalce. Celkem to sedí k mojí situaci. Mějte se a myslete si o mě třeba jen to nejhorší :)

TEPLOTA KLESÁ

3. prosince 2009 v 20:27 | LizzE
Kvalita mého blogu nepřímoúměrné klesá se stoupajícím počtem článků napsaných v jednom měsíci. Září 7, řijen 12, listopad 15 - na kolik to dám teď? Ano, je to asi tak, že čím více píšu, tím méně lidí jednotlivé články čte a tím více ztrácí můj blog na kvalitě. Na druhou stranu; na kolik kvalitní může být blog, kam píše podivná puberťačka zážitky? Je to již odjakživa kvalita nula, řekla bych :D :P. Ale nemystele si, že se nesnažím - I když článků je víc a víc, do každého ještě stále vkládám srdíčko (:D), jen jsem prostě čím dál tím větší závysklák, nu což. A píšu zase!
Cítím se také jako velký (kulturní) barbar, jelikož jsem doteď neviděla New Moon, ani nečetla knihu, a teď se podržte - dokonce ani pořádně nevím, o co jde. A teď už jen čekám na kameny, jež poletí velkou rychlostí z vašich rukou na mou osobu. Bojím se!

Nuže, teď zase trošku deníčkově.
Včera jsem měla pěkně od desíti, tak jsem vstala v osm s tím, že si ještě na bráchově kompu vytisku úkol. Jenže on má bezdrátovou myš a já jsem antitalent. Ta mrška se prostě nechtěla rozýbat. Vypnula jsem nasraně komp, napsala si omluvenku a do školy dorazila až na jedenáctou. Kdybych totiž přišla na hodinu a úkol neměla, dostala bych další pětku, což si nemohu dovolit. O tomto mém počínání mamka neví... a ani vědět nemusí. Stejně tak, jako když jsem jí vykládala, že nám trénink odpadl a hnila místo toho u počítače. To víte, že neodpadl, nám ve středu snad nikdy neodpadá. Já jsem jen hrozná lemra. Čím dál tím větší!

A dnes, dnes mi to bůh vrátil (né že bych byla věřící, jo...). Ráno vstávání brzo, hurá za zubařkou, pak přežít vyučování a na poslední dvě hodiny místo těláku pěkně do bazénu! Hrůza a děs; 20 bazénů na čas. Učitelka nám dala zabrat. Bolééééj mě nožičky. A navíc tam vypadly pojistky, takže jsem si nemohla ani vyfénovat vlasy. Šla jsem v té ukrutné zimě s mokrou hlavou. Brrr, už přituhuje. Dnes jsem si vzala tričko s dlouhym, světřík, mikinu, lyžařskou budnu a stejně jsem mrzla :-D Jsem hrozná zmrzzzlina :-D
Měla jsem jít s Michalem na kafčo, ale nějak jsem nebyla schopná. Hoďku jsem si schrupla a pak si dřepla s čajem k MTV. Vůbec se mi nechtělo ven. Tak snad půjde zítra. Mám toho celkem dost. Musím se stavit za babičkou, pak jdu s tátou na oběd, pak bych chtěla s tim Michalem a večer je pařba na chatce... Uff, no to jsem zvědavá na sebe!

Jinak, trošku mě ta samota zmáhá. Děcká, vy ani nevíte, jak my chybý fyzickej fontakt od kluka - a tím myslím jakýkoli (tj. né jen sex). Mohla jsem ho mít. David, onen pěknej kluk, jak jsem o něm již psala - snědý, tmavovlasý, prostě k spapání. On by chtěl, já bych chtěla.. Jenže; já asi nejsem ještě schopná zkoušet něco s někým novým, tak brzo. Vždyť je to sotva týden co jsem sama. A ke všemu má holku. Já vím, že to není až taková překážka, ale teď - když jsem se konečně poprvé zamilovala (do Máry) zjistila jsem, že já bych nevěru asi nepřežila, a neodpustila. Dřív jsem ulítávala jako zadaná často, teď už bych to neudělala, ani svýmu klukovi, ani nějaký jiný holce, že bych jí jela do kluka. Nějak na to nemám, dělat ostatním to, co by mi tak ublížilo. Říkal, že jsem hodná, že mám pravdu... Možná jsem spíš blbá, ale budu si za tím stát.
Bohužel ubližuju, i když nechci. Kamarád, co je do mě zamilovaný se prý trápí. Pořád. Ožírá se. Stále. Štve mě to, nedělám to naschvál, ale neumím milovat na povel. Kdyby jen věděl, že JÁ mu za to nestojím, ach...

STÁLE V JEHO PŘÍTOMNOSTI

1. prosince 2009 v 21:04 | LizzE
Vašich rad na izolování se od bejvalýho se moc neřídím. A vím, že jsem stále tak trochu v tom. A nepřestanu o něm psát a nepřestanu! :-D

Včera večer mi ještě napsal kamarád Michal a šli jsme do města na kafčo.
Bylo to úžasný. Hodně smíchu, skvělý pití. Ani chvilku řeč nestála. Známe se snad měsíc, nebo kdy jsem tu o něm poprvé psala - že je to jediný opravdu rozumný kamarád (to bude možná tím věkem) a dělá do toho rally. A za tu krátkou dobu mi neuvěřitelně přirostl k srdci. Hodně mi pomáhá.
Seděli jsme s pěkným výhledem na naše město. Kdyžv tom se dole objevil někdo mně velmi povědomý. Ta mikina, ty černý roury, a ty boty... Jen něco mi nesedělo - vlasy. Je vám jistě již jasné, že jsem dole spatřila svého ex; Máru. Srdce se mi rozbušilo, tep vstoupl, nebyla jsem schopná pořádně mluvt. Psycho. Michal na mě poznal, že jsem trošku nesvá. Nebyla jsem si ovšem storpo jistá, je-li to on. Pak jsem si uvědomila, že o tom mluvil. Že si ty svoje andělský blond kudrlinky narovnal a obarvil na černo. Hned jsem žhavilá drát a ano - byl to on. Nevím, co z toho dělám... Byla jsem trošku v šoku. Vždyť jsme se ani neviděli přímo. Jen já jeho z výšky. No co!
Zbytek večera proběhl v klídku. Míša mě pak šel vyprovodit domů, takže smích pokračoval.

No... a když mě dnes Mára pozval, ať jdu s ním a pár kamarády na pivko, samozdřejmě jsem neodmítla. Jsem hrozná, chtěla jsem ho vidět; nejen kvůli novému účesu! ...Prostě prásknout jí před tu tvář, čubku!... Sešli jsme se po škole (naše školy jsou od sebe vzdálené asi 50 m) ještě s Ondrou a Davidem a zašli koupit pár lahváčů. Tedy - já ne, ve všední dny vyjma pátku nepiju. Kluci si tedy vypili svoje pivka, David jel domů, my počkali na Janu a jeli jsme všichni k Márovy domů. Trošku jsme si z něj dělali srandu (kvůli každý kravině), asi se možná i trošku naštval. Sakra, tímhle se teda snažím schovávat tu šílenou lásku? ...Holka, ty válííš :-/...
Jinak to bylo ale hrozně fajn odpoledne :)) Pak nás jeho děda hodil na trénink a hurá do spalování kil.

Hmm... a teď jdu překládat A5 neměckýho textu, což asi nedám, jelikož jediný, co jsem za ty dva měsíce pochytila je Ich bin. To bude vtipný, tohleto :P :D